Labe vstupuje do České republiky z Krkonoš, protéká severovýchodní částí Čech a po Mělníku, kde se vlévá Vltava, se stáčí k severu a severozápadu. U Hřenska překračuje státní hranici a pokračuje přes Sasko, Sasko-Anhaltsko a Dolní Sasko až do Hamburku, kde se vlévá do Severního moře. Celková délka toku dosahuje přibližně 1 091 kilometrů, z toho asi 370 kilometrů leží na území České republiky.
Středověké kořeny labské plavby
Plavba na Labi má doložitelnou historii sahající nejméně do 12. století. Středověké obchodní cesty z Čech do Saska a dále k Baltskému moři procházely přes labský koridor. Zboží – zejména obilí, dřevo, kůže a hornické produkty – putovalo na vorech, lodích a člunech poháněných vesly nebo plachtami.
Saská a česká knížata vybírala cla na přechodech a v uzlových přístavech. Děčín, ležící v místě, kde řeka opouští české kotliny a vstupuje do saského skalního terénu, byl přirozeným celním a přestupním bodem. Tamní pevnost dohlížela na plavební trasu a zároveň zajišťovala výběr poplatků.
Geografická poznámka
Labské Pískovce – pískovcové skalní formace na česko-saském pomezí – zužují říční koryto a historicky komplikovaly plavbu v tomto úseku. Přesto šlo vždy o průjezdnou trasu, neboť alternativní pozemní cesty přes hory byly nákladnější i rizikovější.
Vídeňský kongres a svoboda plavby
Vídeňský kongres v roce 1815 zakotvil v mezinárodním právu zásadu svobodné plavby na přeshraničních evropských řekách. Labe bylo jednou z prvních řek, na které se tato zásada uplatnila. Labská plavební akta z roku 1821 stanovila rámec pro regulaci plavby, výběr cel a vzájemné uznávání plavebních oprávnění mezi pobřežními státy.
Tento mezinárodněprávní základ byl opakovaně revidován a doplňován v průběhu 19. a 20. století. Aktuálně platný Mezinárodní řád pro plavbu na Labi je výsledkem dlouhé smluvní tradice, do níž přispívaly různé politické konstelace středoevropských státních celků.
Průmyslová éra a labský uhelný provoz
V 19. a na počátku 20. století se Labe stalo hlavní tepnou pro přepravu hnědého uhlí ze severočeských a saských revírů. Přístavy v Ústí nad Labem a Děčíně sloužily jako překladiště mezi říčním a železničním provozem. Ústí nad Labem bylo v tomto ohledu zvláště důležité – tamní průmysl a překladní kapacity závisely na říčním spojení s průmyslovými centry Saska.
Parní vlečné lodě, které táhly vlaky nákladních bárk, dramaticky zvýšily kapacitu labského provozu. Jednotlivý vlečný člun dokázal unést náklad, který by vyžádal desítky vozů koňského potahu. Pravidelnost a kapacita parní trakce proměnily obchodní kalkulace průmyslníků po celé Čechách.
Přístavy podél české části Labe
Hlavními přístavními uzly na české části Labe jsou Mělník, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem a Děčín. Každý z těchto uzlů měl specifickou funkci – Mělník jako vstupní bod z Vltavy, Lovosice a Litoměřice jako zemědělská překladiště, Ústí nad Labem jako průmyslový uzel a Děčín jako poslední velký přístav před česko-německou hranicí.
20. století: od nákladní plavby ke kontinuálnímu poklesu
Ve druhé polovině 20. století celkový objem nákladní plavby na české části Labe poklesl. Příčiny jsou různorodé: rozvoj silniční a dálniční infrastruktury, změny v těžebním průmyslu, proměna průmyslové struktury po roce 1989 a také nepravidelnosti vodního stavu, které v suchých letech komplikují průjezd hluboko ponořených nákladních lodí.
Nízké vodní stavy představují strukturální problém labské trasy. V suchých letních měsících klesá hladina v úseku pod Ústím nad Labem natolik, že lodě nemohou plout s plným nákladem. Tato omezení jsou předmětem trvalé diskuse mezi českou, německou a unijní stranou o vhodnosti investic do regulace toku.
Labe nebylo nikdy jen českou řekou – vždy bylo středoevropskou spojnicí.
Děčín jako hraniční brána
Děčín leží na místě, kde Labe vstupuje do Saského Švýcarska a zanechává za sebou české vnitrozemí. Přestav v Děčíně fungoval historicky jako celní a přestupní místo pro zboží směřující do Saska. Tamní přístav je dnes modernizován s ohledem na mezinárodní provoz kombinované dopravy.
Mezinárodní plavební komise pro Labe (Internationale Kommission zum Schutz der Elbe) dnes koordinuje nejen otázky ochrany životního prostředí, ale i podmínky plavební trasy. Česká republika je smluvní stranou příslušné dohody a prostřednictvím Státní plavební správy se podílí na správě vodní cesty v rámci národní části trasy.
